- 16.4.2020
Armádní magazín Areport ve své pravidelné rubrice představil příslušníka pěší roty aktivních záloh Krajského vojenského velitelství Ostrava Lukáše Golu.
Převzato z armádního magazínu Areport 4/2020 - str. 20. - 22.
Na základě vyprávění Lukáše Goly připravil Michal Voska
Foto: archiv Lukáše Goly
Lukáš Gola, narozen v roce 1987 v Ostravě, kde žije i nyní.
Lukáš letos očekává Kristova léta. Má starší sestru. Jeho otec je z Ostravy a matka ze slovenské Žiliny. Stále se tak cítí být Čechoslovákem. Narodil se v Ostravě, které zůstal věrný dodnes. Jako malý poznal kus světa, jelikož trávil letní prázdniny na dědině u prarodičů na Slovensku. Později se jako mládežník po absolvování stavební průmyslovky rozhodoval mezi prací u policie a dalším studiem. Nakonec vyhrála škola a po pěti letech vystudoval obor vodohospodářství.
Civilní profese
Svou nynější profesi má spjatou se svým předchozím vzděláním. Pracuje u společnosti Ostravské vodárny a kanalizace na provozu zdrojů a úpravy vody. Konkrétněji jeho práce spočívá v podílení se na provozuschopnosti a rozvoji vodárenské infrastruktury zahrnující úpravnu vody, prameniště, vodojemy, čerpací stanice a další objekty v distribuční síti. Dále dělá průvodce v tamním muzeu o historii vodárenství zájemcům z řad veřejnosti. Práce je to zajímavá a pestrá. Přestože v sobě neobjevil sportovní talent, ve volném čase se pravidelně věnuje kolektivním a individuálním sportům. Baví ho čas strávený v přírodě. Je fanoušek hudby a filmů. Rozečtená kniha je u něj také vždy k mání. Občas v soukromí rozezní struny jedné ze svých dvou kytar. A v neposlední řadě se rád věnuje své přítelkyni Lucii.
Vztah k armádě
Vztah k armádě a celkově vojenství má vcelku blízký. Na univerzitě vážně zvažoval službu vojáka z povolání. Přesto všechno však nikdy nebyl militantní typ, pro něhož by byla armáda tou jedinou správnou cestou.
Kdy se o AZ dozvěděl
O AZ se dozvěděl v roce 2008 prostřednictvím kamaráda. Přišel s myšlenkou vstoupit do AZ a Lukáš souhlasil. Nakonec do kurzu základní přípravy ve Vyškově nastoupil sám, protože kamarád z osobních důvodů nemohl. Tehdy v profesionální armádě ani v AZ nikoho neznal. V podstatě neměl celistvou představu o vnitřním fungování armády. Před hlavní branou vojenské akademie tak nechal veškeré domněnky a očekávání, vstoupil a u AZ zůstal dodnes.
Motivace pro vstup
Zamlouvala se mu úloha AZ v armádě a společnosti. Chtěl si zkusit vojenský život na vlastní kůži. Od starší generace slýchával, že mladým chybí vojna, a tak se nechal inspirovat.
Ohlasy okolí
Věděl, že rodina bude proti. Sdělil jim proto až datum svého nástupu do Vyškova. Dnes s tím jsou již smíření, ale nadšení se u nich stále neprojevuje. Přátelé jej po prvotním překvapení ve službě v AZ podpořili. V té době lidé v okolí vůbec netušili, že služba v armádě mimo té profesionální je vůbec možná.
Pozice v AZ
Při první návštěvě na krajském vojenském velitelství mu byla nabídnuta pozice střelce, tehdy ve strážní rotě AZ spadající přímo pod KVV. Toho času nevěděl, že je možné vůbec nastoupit k jednotkám AZ přímo u některých útvarů. Přesto se nakonec rozhodl zůstat, a to především kvůli skvělé partě lidí, která rotu tvořila a tvoří. Po absolvování letního kurzu základní přípravy v roce 2009 sloužil pět let na pozici střelce. Poté si chtěl službu zpestřit a přihlásil se na ženijní kurz. Jako ženista se ale v tabulce dlouho neohřál, protože za půl roku byl jmenován velitelem družstva v hodnosti desátníka. Byla to doba, kdy se v AZ hodnostní systém příliš neřešil. Záložníkům zůstávaly hodnosti nabyté ze základní vojenské služby, a tak jako desátník velel například nadrotmis-trovi. Po dvou letech se stal zástupcem velitele pěší čety v hodnosti rotmistra a po dalších dvou letech četu převzal v hodnosti poručíka. A jak se mu to podařilo? To je spíše otázka na jeho nadřízené. Může jen říct, že tento desetiletý postupný proces vnímá ve své současné funkci velitele čety jako velkou oporu. Se svou četou plní přidělené úkoly typické pro krajské pěší roty.
Krom účasti na cvičeních zaměřených na ochranu a obranu objektů kritické infrastruktury často drilují taktiky pro fungování mimo základnu nebo střežený objekt. Dále se podílí na přípravách chystaných cvičení, metodice výcviku, má na starost některá zaměstnání nebo funguje jako řídící na střelbách. Snaží se trávit s mužstvem co nejvíc času, což se mu kvůli častým povinnostem na štábu ne vždy daří podle představ. Mezi ním a mužstvem fungují velitelé družstev. Pomalu a nenápadně tak může mezi mužstvem a velitelem čety vzniknout kvůli nedostatečné komunikaci bariéra a přesně tomu se snaží předcházet.
Četnost cvičení
Na cvičení jsou povoláváni maximálně na šest týdnů rozložených v průběhu roku. Nováčci bez základní vojenské služby navíc absolvují šestitýdenní kurz základní přípravy ve Vyškově. Uvádí příklad rozvrhu cvičení v roce: dvě komplexní cvičení každé po deseti dnech, týdenní součinnostní cvičení s IZS (Safeguard), čtyřdenní zimní cvičení, některý rok obyčejně týdenní odborný kurz, akce s účastí veřejnosti mohou také hravě zabrat týden. Při nepřetržitém vojenském výcviku mají nově nárok na náhradní volno stejně jako profesionálové. Každý je v průběhu roku povoláván podle potřeby na jiné akce. Délka cvičení mu vzhledem k civilnímu životu vyhovuje.
Ohlasy vojáků z povolání
Osobně má z přímé spolupráce s vojáky z povolání pozitivní zkušenost. Jsou kolegiální, vstřícní a profesionální. Úmyslně hovoří o přímé spolupráci, protože jedině tak je mají vojáci možnost osobně poznat a zjistit, že jsou docela normální lidé, kteří se chtějí něco naučit a být nápomocní. Po zkušenosti s nimi chválí pozitivní přístup a potenciál. Z doby, kdy Lukáš nastoupil k AZ, si však pamatuje na jednoho dnes již bývalého vojáka z povolání, který jemu a ostatním přímo řekl, že jsou zbyteční, jen mu přidělávají práci a že by je zrušil. Častokrát byli příslušníci AZ považováni za civily v maskáčích, kotlíkáře či airsofťáky. Za partičku, která si jezdí za státní peníze na cvičení akorát poklábosit, opéct buřty a k tomu si zastřílet. Za svých deset let strávených u AZ může konstatovat, že je to nesmysl. Naštěstí pro AZ se doba mění a jim se dostává opory v kvalitě výcviku, legislativě a výstroji. Současně probíhá nábor k AZ, na útvarech se rozšiřují nebo zakládají zcela nové jednotky záložáků. Věří, že právě tito záložáci svou prací uvnitř útvarů významně pozvednou mínění vojáků z povolání o AZ.
Volnočasové aktivity spojené s AZ
V rotě mají dárce krve a plazmy. Plus někteří z nich jsou evidováni v registru dárců kostní dřeně. Obyčejně se jednou za rok zmobilizují ve skupině přibližně deseti lidí a společně darují krev v uniformě. K dárcovství přesvědčili i příslušníka s chronickým strachem z jehel. Nyní je z něj nový nadšený dárce. Organizují malé výpravy do přírody, kde během procházek krajinou procvičují například topografii, maskování, skryté přesuny nebo pobyt v přírodě. Hlavně však tímto stmelují kolektiv. Mezi nimi je i několik členů Českého červeného kříže a sboru dobrovolných hasičů. K tomu má na druhou stranu mnoho vojáků roty zbrojní průkazy a ve svém volném čase se aktivně věnují střelbě. Kromě toho se i každoročně objevují na startovní listině zdravotnických soutěží společně s týmy IZS, zúčastňují se různých pietních a výkonnostních pochodů. S kolegou rtm. Maršálkem absolvovali v Nizozemsku čtyřdenní pochod Vierdaagse. Jedná se o jeden z největších pochodů na světě, kterého se zúčastňují desítky tisíc chodců každý rok. Mezi chodci jsou tisíce vojáků zahraničních armád. Pochod je pro ně prestižní záležitostí. Celé čety armád Nizozemska, USA, Kanady, Británie nebo Německa, za materiální podpory svých armád, absolvují se zátěží trasu dlouhou 170 km v průběhu čtyř dnů. V Nizozemsku je pochod velkou událostí i pro veřejnost. Atmosféra, kterou diváci tvoří prakticky po celé trase, je nezapomenutelná. Ve svém volném čase dále pomáhají s organizací branných závodů pro děti a mládež s názvy Wolfram nebo Battlefield. U těchto akcí fungují od jejich samotného vzniku. Mnoho z nich jezdí pomáhat ve svém volném čase svým povolaným kolegům na akce jako Dny NATO, Army Family Day, Oslavy osvobození Ostravy, vzpomínkové akce Hlučín – Darkovičky nebo na různé pietní akty. Různé akce přicházejí také průběžně. V říjnu loňského roku byli osloveni Atletikou Ostrava ZTP, zda by pomohli s průběhem závodů tělesně postižených. Zde závodníkům poskytovali osobní asistenci. O těchto kláních přitom veřejnost moc neví, přestože závodníci soutěží pravidelně např. i na mistrovstvích světa.
Pozice vojáka z povolání
AZ lze určitě považovat za mezistupeň pro vstup do profesionální armády. Někteří nováčci při vstupu do roty mají od počátku jasno o své budoucnosti vojáka z povolání, jiní jsou ještě na vážkách. U dalších se tato myšlenka v průběhu času teprve probudí nebo také zanikne. Ve výsledku každoročně přechází několik kolegů z roty k profesionální armádě.
Fotogalerie
