Koordinace je náročná, vojáci odvádějí skvělou práci, říká plukovník Medek

O nasazení vojsk v Moravskoslezském kraji, logistické podpoře, spolupráci se státní správou a samosprávou a nových zkušenostech hovoří ředitel Krajského vojenského velitelství Ostrava plukovník Jaroslav Medek.

V současné době je v Moravskoslezském kraji nasazeno přes 160 vojáků. Nejvíc jich slouží na hranici s Polskem a Slovenskem, kde pomáhají plnit úkoly Policie ČR. Další tvoří odběrové týmy, ať už mobilní či stacionární. Studenti medicíny Univerzity obrany provádějí řízené rozhovory s lidmi, kteří telefonují na krajskou hygienickou stanici. Vojáci také pomáhají v boji s koronavirem a s péčí o klienty v ostravském Alzheimer centru.

Jaká je současná hlavní role ředitele Krajského vojenského velitelství Ostrava?

Ještě víc než kdy dřív jsem koordinátorem a manažerem. Řeším nejen činnosti spojené s fungováním Krajského vojenského velitelství, které nyní byly částečně omezeny, ale především ve spolupráci s vedením kraje koordinuji práci vojáků, kteří jsou na jeho území nasazeni.

Velkou výhodou vojáků je to, že jsou na podobné situace připraveni. Nicméně i pro ně byla tato situace v lecčems jiná a bylo nutné hledat nové způsoby řešení a spolupráce. V tomto směru se uplatnila otevřenost, vstřícnost, pochopení, porozumění a snaha nalézt východisko.  Zde se uplatnili příslušníci stálého stavu KVV Ostrava. Samozřejmě nesmíme kvůli koronaviru zapomínat na činnosti, které vykonáváme jako správní úřad, od 20. 4. 2020 již znovu fungujeme v plném rozsahu i pro veřejnost.

Jak vypadá logistické zajištění vojáků nasazených v kraji?

Logistické zabezpečení je ze všech činností asi nejsložitější a nejkomplikovanější. Boj s koronavirem začal naprosto nečekaně, bez přípravy. Navíc v organizační struktuře KVV je pouze malá skupina, která vše musela zařídit. Jednalo se o zajištění ubytování, stravování, přesuny a vybavení materiálem, dále zásobování nasazených vojáků a podobně.

Zde se opět osvědčila otevřená komunikace s místními samosprávami. Pomohly nám zajistit bezplatné ubytování i nalézt subjekty, které začaly rychle a kvalitně poskytovat stravování nasazených vojáků. Otevřenost lidí, organizací a zařízení v kraji mne přesvědčila o tom, že zde žijí lidé, kteří mají svůj kraj rádi a chtějí se o něj společně starat.

Spolupráci v rámci státní správy a samosprávy tedy hodnotíte pozitivně?

Ano, spolupráce je nyní, ale byla i před touto krizí, na velmi vysoké úrovni. Nejvíce si vážím obětavosti, nasazení a práce hejtmana Moravskoslezského kraje profesora Ivo Vondráka. Zejména moji „siloví“ partneři – ředitel Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje brigádní generál Vladimír Vlček a ředitel Krajského ředitelství Policie ČR brigádní generál Tomáš Kužel jsou lidé, kteří vědí, jak mají svoji práci dělat a dělají ji dobře. Nesmíme zapomenout na Zdravotnickou záchrannou službu, příslušníky Krajské hygienické stanice a mnoho a mnoho dalších. Takže spolupráci v rámci krizového řízení hodnotím jako velmi dobře organizovanou, koordinovanou a promyšlenou.

Někteří vojáci také poprvé zažili tzv. Home Office. Jak tento způsob práce z domova fungoval u KVV Ostrava?

Protože bylo potřeba zajistit fungování úřadu a co nejdéle ochránit zdraví všech zaměstnanců, rozdělil jsem příslušníky KVV do pracovních skupin. Bezodkladné úkoly řešila jedna skupina přímo na pracovišti, další pracovala z domova. Tyto skupiny se střídaly. Mnozí se ale museli dostavit do zaměstnání i při Home Office, nebylo totiž možné některé činnosti zabezpečit jinak. Nezastupitelnost některých funkcí u KVV se ukázala jako slabý článek.

Koordinace za této situace jistě není nic jednoduchého, setkal jste se někdy s něčím podobným?

Srovnat současnou situaci s něčím podobným lze velmi těžko. Jde o bezprecedentní stav. Napadá mne snad jen určitá podobnost s mojí misí v Kosovu, kde jsem na velitelství úkolového uskupení spolupracoval při koordinaci nasazených vojáků.

Vnímáte současnou situaci jako další zkušenost?

Současná situace nám ukázala, že nikdy nemůžeme být dokonale připraveni a je potřeba se stále učit a hledat nové způsoby plnění úkolů. Zjistil jsem ale jedno: Je potřeba věřit lidem, podporovat je v jejich práci, podporovat jejich přípravu a dělat všechno proto, aby měli prostor k hledání způsobů a neotřelých variant řešení. A poznal jsem, že kolem nás žije mnoho lidí, kteří jsou hrdiny naší doby a zaslouží si naše uznání a úctu.