Úvodní stránka > Z historie

Z historie

HISTORIE  BRANNÉHO  ZÁKONODÁRSTVÍ  A  VZNIKU VOJENSKÝCH  TERITORIÁLNÍCH  ORGÁNŮ.

 

Po vzniku České republiky bylo nutné řešit i její obranu a s tím spojenou legislativu, jež by dávala obraně zákonný rámec.

V období let 1918 až 1939 byla jako jedna z prvních legislativních norem nového státu přijata prozatímní ústava, zákon číslo 37/1918 Sb. Následně v roce 1920 zákon číslo 121/1920 Sb., kterým Národní shromáždění uvozuje ústavní listinu Československé republiky. V těchto prvních zákonech je řešena rámcově a neúplně problematika obrany státu. Snaha obsáhnou všechny problémy obrany státu byla završena zákonem o obraně státu číslo 131/1936 Sb. V tomto zákoně byla definována politika jak v době míru, tak i v době války. Branná politika zahrnovala přípravu branné moci, diplomacii, mobilizaci lidských materiálních zdrojů, politickou, osvětovou a morální přípravu. 

Na území ČSR působila zemská velitelství, která měla ve své podřízenosti mimo jiné i Doplňovací okresní velitelství.

V letech 1945 až 1990 byla branné politice věnována značná pozornost. Po ukončení 2. světové války byl v roce 1949 přijat národním shromážděním branný zákon ČSR 92/49 Sb., který byl několikrát novelizován, naposledy v roce 1978 a jeho poslední úplné znění mělo číslo 121/1978 Sb. Zákon definoval úkol, složení a organizaci ozbrojených sil, brannou a odvodní povinnost občanů, služební povinnost vojáků a povinnost příslušníků veřejných ochranných sborů k brannosti státu. V dalším to byl především zákon o obraně ČSSR číslo 40/1961 Sb., v němž byly konkretizovány obecné ustanovení
Ústavy o obranné funkci státu v návaznosti na Ústavní zákon číslo 10/1969 Sb.

Od roku 1990 prošly zákony směřující k obraně státu velkým vývojem a zároveň několika novelizacemi a to až do roku 1999, kdy tento proces byl završen přijetím 5 základních vojenských zákonů. Dne 14. září 1999 byly schváleny hlavní zákony jež upravují obranu státu jako komplex politických, ekonomických , sociálních , právních a dalších opatření pro zabezpečení připravenosti k obraně před napadením, k ochraně obyvatelstva a hodnot státu, k nedělitelnosti území a komplexně i realizaci všech nových opatření. V těchto nových legislativních opatřeních je zohledněna i problematika nevojenského ohrožení a použití části ozbrojených sil k řešení krizí v zahraničí.

Pro obranu státního území je nutné již v míru budovat, udržovat a opravovat infrastrukturu, tedy objekty využitelné pro obranu (produktovody, dopravní síť) bez rozlišení, zda jde o objekty vojenské nebo civilní pro vojenské využití. Zároveň byla organizována příprava a činnost lidských zdrojů pro případ různých druhů ohrožení. Proto tak jak již v minulosti i v této době existovaly orgány, jež se tímto problémem zabývaly. Při zavedení branné povinnosti se projevila nutnost vytvořit orgán, který by koordinoval a řídil veškerou činnost v této oblasti. Bylo využito skutečnosti, že republika byla rozdělena na kraje a vznikly vojenské řídící orgány na úrovni kraje. Vznikly tak Krajské vojenské správy (KVS), jejich existence přetrvala až do roku 1992, kdy došlo k rozdělení republiky na dva samostatné státy. Poté se KVS transformovaly na Vyšší doplňovací velitelství. Posledním velitelem Vyššího doplňovacího velitelství v Ostravě byl plk. Ing. Libor Drahorád. Následně došlo k reorganizaci, v průběhu které vznikla samostatná Velitelství územní obrany.

Na teritoriu Moravskoslezského kraje, Olomouckého kraje a Zlínského kraje působilo 27. velitelství územní obrany, kterému velel plk. Ing. Pavel Gluc.

 

27. velitelství územní obrany mělo v podřízenosti Územní vojenské správy Bruntál, Frýdek - Místek, Jeseník, Karviná, Kroměříž, Nový Jičín, Olomouc, Opava, Ostrava-město, Prostějov, Přerov a Šumperk, Uherské Hradiště, Vsetín a Zlín a 5.samostatnou strážní rotu Loukov.

K 1. lednu 2003 vznikly integrované územní vojenské správy ve Frýdku - Místku, Kroměříži, Olomouci, Opavě, Ostravě a Šumperku a tyto přešly do podřízenosti Hlavního doplňovacího úřadu v Táboře. 27. velitelství územní obrany bylo zrušeno a vzniklo 21. krajské vojenské velitelství v Ostravě s působností na teritoriu Moravskoslezského kraje.

1. ledna 2005 vstupuje v platnost zákon č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon). K významným změnám, které tento zákon přinesl, patří zejména zrušení povinné vojenské základní služby, převzetí výkonu branné povinnosti mimo stav ohrožení státu nebo válečný stav pouze na základě dobrovolnosti a provádění odvodního řízení za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. 21. krajské vojenské velitelství bylo zrušeno a tímto zákonem bylo zřízeno Krajské vojenské velitelství Ostrava, na které přešla působnost územních vojenských správ Frýdek - Místek, Opava a Ostrava tímto zákonem zrušených. Ředitelem KVV byl ustanoven plk. Ing. Pavel GLUC, který z důvodu dosažení věkové hranice byl k 30.červnu 2007 propuštěn do zálohy. Novým ředitelem KVV Ostrava byl k 1.červenci 2007 ustanoven plk. Ing. Vladimír FIDLER.

K 1. říjnu 2008 bylo KVV Ostrava v rámci reformy AČR reorganizováno do nové organizační struktury na snížených počtech. Ředitelem KVV byl rozkazem ministryně obrany ustanoven plk. gšt. Ivan ŠULEK. Plk. Ing. Vladimír FIDLER je dán do dispozice a následně k 30.listopadu 2008 propuštěn do zálohy z důvodu dosažení věkové hranice. K 1.9.2011 byl rozkazem ministra obrany ustanoven ředitelem KVV pplk. Ing. Jaroslav HRABEC, plk. gšt. Ing. Ivan ŠULEK byl k 31.8.2011 propuštěn do zálohy z důvodu zániku služebního poměru uplynutím stanovené doby.

K 1. červenci 2013 bylo KVV Ostrava v rámci reformy AČR reorganizováno do nové organizační struktury na snížených počtech.

K 1. září 2013 bylo KVV Ostrava předáno do podřízenosti Sekce rozvoje a plánování schopností MO-ČR. 

 

 

Nahoru